Život v hajzlu - Austin Butler v kriminálním thrilleru

Hank Thompson (Austin Butler) byl stře­do­škol­ský base­ballo­vý feno­mén, kte­rý už nemů­že hrát, ale všech­no ostat­ní mu jde dob­ře. Má skvě­lou dív­ku Yvonne (Zoë Kravitz), obslu­hu­je bar v newy­or­ské puty­ce a jeho oblí­be­ný tým se sna­ží zís­kat titul. Když ho jeho pun­krocko­vý sou­sed Russ (Matt Smith) požá­dá, aby se na pár dní posta­ral o jeho koč­ku, ocit­ne se Hank náh­le upro­střed pes­t­ré par­ty hro­zi­vých gan­gs­te­rů. Všichni ho chtě­jí dostat; pro­blém je, že netu­ší proč. Zatímco se Hank pokou­ší unik­nout z jejich stá­le pev­něj­ší­ho sevře­ní, musí vyu­žít veš­ke­ré své­ho šikov­nos­ti, aby zůstal naži­vu dost dlou­ho na to, aby to zjis­til...

Darren Aronofsky je čas­to ozna­čo­ván za jed­no­ho z nej­vý­raz­něj­ších fil­ma­řů pře­lo­mu 20. a 21. sto­le­tí, ke sta­tu­su uzná­va­né­ho fil­ma­ře ho dosta­la rea­li­za­ce fil­mů jako Requiem za sen či Černá labuť. Aronofsky se poté jeví jako tvůr­ce, kte­rý se vždy sna­ží nato­čit tak tro­chu jiný film, je to roz­po­zna­tel­né for­mál­ní­mi odliš­nost­mi i žánro­vou pes­t­ros­tí. Mezi styč­né plo­chy Aronofskyho fil­mů přes­to pat­ří fyzic­ká i psy­chic­ká destruk­ce hlav­ních postav i patr­né spi­ri­tu­ál­ní moti­vy.

Aronofsky je navíc tvůr­ce, kte­rý Natalii Portman (zmi­ňo­va­ná Černá labuť) i Brendanu Fraserovi (Velryba) dopo­mohl k zís­ká­ní Oscara, s Aronofskym pro­to i do budouc­na nej­spí­še budou ochot­ní spo­lu­pra­co­vat uzná­va­ní her­ci. V pří­pa­dě Aronofskyho 9. celo­ve­čer­ní­ho fil­mu se ten­to­krát v hlav­ní roli obje­vu­je Austin Butler, jed­ná se poté o film Caught Stealing, kte­rý je v čes­ké dis­tri­buci znám pod názvem Život v hajzlu. Knižní před­lo­ha z roku 2005 je star­tem celé kniž­ní tri­lo­gie s posta­vou Henryho „Hanka´´ Thompsona v hlav­ní roli, u stu­dia Sony tak teo­re­tic­ky může čer­s­tvě začít zce­la nová fran­ší­za. Jak se nicmé­ně poved­la adap­ta­ce, ke kte­ré napsal adap­to­va­ný scé­nář Charlie Huston, autor před­lo­hy?

Teoreticky by se vlast­ně moh­lo jed­nat o film, kte­rý se vydá ve sto­pách před­cho­zí Aronofskyho tvor­by vel­mi výraz­ně. Hlavní hrdi­na je býva­lý base­ballo­vý zázrak, kte­ré­mu naděj­nou kari­é­ru ukon­či­lo zra­ně­ní + tragé­die + sla­bost pro alko­hol,  to samot­né může evo­ko­vat Aronofskyho fil­my jako Requiem za sen, Wrestler či Velryba, dal­ší pří­běh kra­pet odliš­né for­my dušev­ní očis­ty. Té se Henry Thompson v podá­ní Austina Butlera během své­ho dob­ro­druž­ství nej­spí­še pře­ci jen dosta­ne, v kon­tex­tu své kari­é­ry ovšem Aronofsky nato­čil jeden ze svých nej­spe­ci­fič­těj­ších fil­mů. A poprav­dě tako­vý ten film, kte­ré­mu se chví­le­mi těž­ce věří, že je pod ním pode­psán prá­vě on.

Kriminální thriller zasa­zen do roku 1998 poměr­ně snad­no evo­ku­je gan­gs­ter­ky Guye Ritchieho, pře­de­vším i poměr­ně výraz­nou sty­li­za­cí nejed­né ved­lej­ší posta­vy, stej­ně tak může evo­ko­vat roz­ver­nost fil­mů Edgara Wrighta. Henry Thompson se pou­hým při­slí­be­ním pohlí­dá­ní jed­né koč­ky dosta­ne do svě­ta, ve kte­rém se nahá­ně­jí ruš­tí i hebrej­ští gan­gs­te­ři, v prů­bě­hu se poté Život v hajzlu pro­fi­lu­je jako film, kte­rý se občas bere tak tro­chu s nad­hle­dem, chví­le­mi nao­pak zase pře­svěd­či­vě váž­ně. A celé to ve finá­le je tako­vá více­mé­ně 107 minut dlou­há nahá­něč­ka po uli­cích New Yorku, ve kte­rém může dochá­zet k absurd­ním zvra­tům, neče­ka­né­mu vývo­ji udá­los­ti, nako­nec i pře­ci jen něja­ké for­my osob­ní očis­ty hlav­ní­ho hrdi­ny. A naštěs­tí i výsky­tu mno­ha zábav­ných ved­lej­ších postav, kdy si mini­mál­ně dvo­ji­ce Hebrejců v podá­ní Lieva Schreibera a Vincenta D’Onofria hned říká o spin-off.

Po celou dobu film sku­teč­ně evo­ku­je mix roz­ver­né gan­gs­ter­ky s kra­pet seri­óz­něj­ším kri­mi­nál­ním thrille­rem,  když už poté něja­ká posta­va půso­bí kra­pet kari­ka­tur­ním způ­so­bem, dá se věřit tomu, že je to kari­ka­tu­ri­za­ce záměr­ná (pře­de­vším pokaž­dé, kdy se na plát­ně obje­ví Matt Smith jako brit­ský pan­káč Russ).  Je to v pod­sta­tě pří­běh o jedin­ci, kte­rý je kon­fron­to­ván s nej­růz­něj­ší­mi kri­mi­nál­ní­mi živly, sna­ží se poté pře­de­vším přežít/utéct/možná se tak tro­chu pomstít. Butler má jas­né cha­rizma, kte­rým doká­že svou posta­vu nějak vykres­lit, jeho Hank Thompson je v zása­dě dob­rák, byť tedy v živo­tě nadě­lal pár pře­šla­pů, kte­rých sám vel­mi litu­je. A pak se setká­vá s těmi zmí­ně­ný­mi gan­gs­te­ry, z pej­s­ka­ře se stá­vá kočka­řem, stá­vá se člo­vě­kem, kte­rý je ochot­ný zajít sku­teč­ně dale­ko. A při­tom si pořád tak nějak pone­chá­vá svou sla­bost pro base­ball. Právě lás­ka k base­ballu i sla­bost pro alko­hol jsou ve finá­le v pří­bě­hu tak tro­chu ved­lej­ší, svou úlo­hu v něm ovšem mají.

Zmiňované Requiem za sen nato­čil na začát­ku sto­le­tí Aronofsky poměr­ně kli­po­vi­tým způ­so­bem, k ener­gii gan­gs­te­rek tře­ba zmi­ňo­va­né­ho Guye Ritchieho má ovšem ve výsled­ku Život v hajzlu pře­de­vším sty­lo­vou dobo­vou hudeb­ní dra­ma­tur­gií. Jinak má Život v hajzlu pře­kva­pi­vě doce­la blí­že k ran­ným gan­gs­ter­kám Martina Scorseseho (Špinavé uli­ce, Taxikář...) či fil­mům Sidneyho Lumeta (Psí odpo­led­ne, Serpico...). Aronofskyho dvor­ní kame­ra­man Matthew Libatique doká­že sku­teč­ně New Yorku dodat jak­si tem­nou atmo­sfé­ru, byť v něm tře­ba nyní hra­je roz­ver­ný soun­d­track a Matt Smith opět doka­zu­je, že si doká­že užít sebe­po­chyb­něj­ší roli se sebe­po­chyb­něj­ším poje­tím. Především se navíc z Hanka nesta­ne msti­tel, ale pros­tě jen člo­věk, kte­rý se jak­si sna­ží pře­žít a když už dojde na nási­lí, je sám pře­kva­pen, že je ho v rám­ci sebe­obra­ny scho­pen. A pře­de­vším se poměr­ně šikov­ně pra­cu­je s tím, že si Hank doká­že base­ball zahrát ale­spoň v rám­ci záplet­ky toho­to fil­mu. Akorát je mu hřiš­těm celý New York a hroz­ba může při­jít prak­tic­ky odkud­ko­liv.

Aronofsky tak v pod­sta­tě potvr­zu­je, že vždyc­ky sice nato­čí tak tro­chu jiný film, záro­dek ovšem zůstá­vá více­mé­ně stej­ný. I tohle je pří­běh o hlav­ním hrdi­no­vi, jeho démo­nech a nástra­hách v rám­ci jejich kon­fron­to­vá­ní, i díky těm­to doda­teč­ným vrst­vám vlast­ně neva­dí, že tu jinak Aronofsky nato­čil poměr­ně snad­no zamě­ni­tel­ný kri­mi­nál­ní thriller, kte­rý se vyví­jí nej­spí­še zhru­ba tím smě­rem, kte­rý se dá oče­ká­vat. Jako zřej­mou výho­du jde nicmé­ně vní­mat účast Charlieho Hustona, pro­to­že fil­mo­vá adap­ta­ce jeho kni­hy nepů­so­bí jako cha­os, kte­rý musí lépe a kon­zis­tent­ně­ji fun­go­vat na strán­kách knih. Huston pře­ci jen nej­spí­še jako autor doká­že usou­dit, co je v rám­ci adap­ta­ce nej­lep­ší, byť je prav­dě­po­dob­né, že s tvůr­cem jako Aronofsky pře­ci jen muse­lo dojít k něja­kým dra­ma­tur­gic­kým kom­pro­mi­sům. Pokud nicmé­ně účel tkvěl mimo jiné v tom, aby se doká­zal Hank Thompson vykres­lit jako sym­pa­tic­ký cha­rak­ter, kte­rý se v podá­ní Austina Butlera má stát tvá­ří nové fil­mo­vé fran­ší­zy, svůj účel spl­ňu­je. Především i pro­to, že dle synop­sí ke kni­hám Six Bad Things (2. kni­ha) a A Dangerous Man (3. kni­ha) může k zají­ma­věj­ším věcem tepr­ve dojít.

Je vlast­ně potě­šu­jí­cí, že Aronofsky není tvůr­cem, kte­rý by od Requiemu za sen sázel na jed­nu kar­tu, byť se jeho expe­ri­men­ty jako Fontána, Noe či mat­ka! dočká­va­jí i po letech roz­po­ru­pl­né­ho při­je­tí. Život v hajzlu je do jis­té míry vel­kou sáz­kou na jis­to­tu, byť se Aronofsky pohy­bu­je ve vodách žán­ru, se kte­rým dosud nepra­co­val. Je to vlast­ně důstoj­ná ukáz­ka toho, jak by měl reno­mo­va­ný tvůr­ce točit stu­di­o­vé fil­my. V tako­vém tom pří­pa­dě, kdy se koza naže­re a vlk zůsta­ne celý. Vrchol Aronofskyho tvor­by se neko­ná, důstoj­ně rea­li­zo­va­ná kri­mi­nál­ka ovšem ano. Austin Butler půso­bí jako pře­svěd­či­vý tahoun, Aronofskyho ruko­pis je pře­ci jen poznat, celé je to poté jed­ná zábav­ná - byť čer­no­hu­mor­ná - jed­no­hub­ka, kte­rá může kro­mě Butlera těžit i z vel­mi zábav­ných ved­lej­ších cha­rak­te­rů a náde­chu gan­gs­te­rek, kte­rých se dnes točí po čer­tech málo.

Život v hajzlu potvr­zu­je, že Darren Aronofsky i nadá­le zůstá­vá tvůr­cem, kte­rý doká­že nato­čit něco „jiné­ho“, přes­to s jas­ně roz­po­zna­tel­ným ruko­pi­sem. Film sice nena­bí­zí vrchol jeho kari­é­ry, ale před­sta­vu­je dob­ře zvlád­nu­tou kom­bi­na­ci kri­mi­nál­ní­ho thrille­ru a lehce čer­no­hu­mor­né gan­gs­ter­ky. Austin Butler se pro­je­vu­je jako pře­svěd­či­vý tahoun, ved­lej­ší posta­vy jsou zábav­né (duo Hebrejců nut­ně potře­bu­je spin-off!), Charlie Huston poté půso­bí jako sce­náris­ta, kte­rý svou vlast­ní před­lo­hu zvlá­dl funkč­ně pře­nést do podo­by adap­to­va­né­ho scé­ná­ře. Aronofsky tak doka­zu­je, že je schop­ný dodat film, kte­rý baví, má styl a záro­veň ote­ví­rá pro­stor pro poten­ci­ál­ní fil­mo­vou fran­ší­zu. Nejedná se ani zda­le­ka o vrchol jeho tvor­by, ke spo­ko­je­nos­ti ovšem jeho 9. celo­ve­čer­ní film sta­čí...

Verdikt: 70 %